Básním

minutí

29. června 2013 v 13:15 | krabička
Po všemožných útrapách uplynulého měsíce trocha oddechu, sepsaného v noci při vzpomínání na školu.

vteřina v minutě
do pění není mi
pokaždé minu tě
frázemi němými

vteřina v minutě
čekám jen na ni
tváře pominuté
začervenáním

bytí sebou samým

16. května 2013 v 19:49 | krabička
S potěšením psáno ze zkušeností, nespavosti a nudy. Taktéž pak psáno do notýsku, ticha a špatných světelných podmínek.

ze sešitů tištěných
víš, zdraví ho to stálo
dobral se pouze zjištění
"být sám sebou je málo"

z velmi krátkých básní
on vyčetl jak mít se rád
teď častokrát se zasní
"být sám sebou je akorát"

vždyť je jednodušší
pozorovat hvězdnou noc
nyní víc než tuší
"být sebou je vážně moc"

veršované drobotiny

15. dubna 2013 v 19:59 | krabička
Jsou to jen další metrové a tramvajové výplody, většinou psané po ránu, tak prosím omluvte jejich rozespalou logiku a slovní ospalky.

k maturitě

nepatřičnám malýv světem
zavírám se sama
přeju si, až přijde květen
půdu pod nohama


k noční můře

násilné tříštění lebečních kostí
stalo se ve snu k ránu
v záchvatu neznalé pošetilosti
pak vsadila osudnou ránu


k nepatřičnému

uloupil mi sobě jedno
nepatrné usmání
utopil v něm snění na dno
co nebylo k ustání


Do by bylo z notesu vše publikovatelné. Mějte se krásně a čekejte obrázky :)

páni s kytarami

26. března 2013 v 19:48 | krabička
Z důvodů absence cestovního hudebního přehrávače, poslouchám hudbu jen doma, kde se na ni mohu více soustředit. Na cestách si pak musím notovat v jen myšlenkách. Současně zniknuvší nápady občas zachytávám.

snad nejsem sama
tolik dotčena
kytarou pana
Howarda Bena

a pak mi to nedá
čtu dotčení stará
jak hlas či kytara
Sheerana Eda

Tolik k veršování na téma ohrané (o hraní). Mějte se krásně a těšte se na obrázky.

imaginární draci

1. února 2013 v 12:21 | krabička
Jedna z rad zkušených pro ustání v kreativním rozpoležení zní: Poslouchej novou hudbu. Tak jsem se zaposlouchala a inspirovala:

imaginární draci
po ránu, ještě zamlada
hrají a cosi se vrací
bude to dobrá nálada

útěcha

31. ledna 2013 v 22:04 | krabička
Shlédla jsem ledacos v uplynulých dnech. A způsobilo to nové ledacos.Teď se potýkám s ledasčím a zveřejňuji veršované pocity ze stáletrvajícího ledasčeho. Vím, blábolím...

v době, kdy k smrti vyplašená
tápu a nevěřím zrakům
utěšená - jsem jiná žena
pod vlivem atlasu mraků

(pokud víte o čem mluvím, tak víte, o čem mluvím :) )

zdání

27. ledna 2013 v 17:36 | krabička
Abych mohla kreslit, potřebuju místo. A abych moha básnit stačí mi jen notes. Ten jsem si oi Vánocích opatřila a tak má veršů stále kam přibývat. Tématem jsem stále na stejném místě, které mi připadá stejně tak nedořešené jako neřešitelné.

zdá se, že si vesmír přeje
aby každý tušit chtěl
jeho chlad, žár našich těl
aby každý jedou spatřil
jak nás neustále hřeje
jak k sobě všechno patří

zdá se, že se vesmír směje
aby každý uviděl
jeho radost z našich děl
že si všiml, jak jsme tu
maličcí a bez naděje
spatřit pravou kometu

zdálo se mi - byl to sen
že jsem o tom hovořila
k davu, jež jsem vytvořila
právě pro ten účel
placen malým obnosem
pak jenom tiše hlučel

popis

20. ledna 2013 v 13:17 | krabička
měním se den ode dne
noc co noc stále stejnější
můru však snění neřeší
můru o schránce bezedné

měním se vzkaz od vzkazu
nechám je čím dál víc stručné
a písmo v nich čím dál víc tučné
v popisu jednoho obrazu

teorie světa

18. ledna 2013 v 22:11 | krabička
Podivné zalíbení v dokumentárních filmech o vesmíru, které mě uklidňují i zneklidňují zároveň, vyjevené ve dvou slokách následujícího. (Není třeba to brát zcela vážně.)

teorie světa rozpínání
člověka člověku zcizuje
rozptyl vzdálenosti zvětšuje
a zhoršuje proces usínání

teorie světa nekonečna
činí jednotlivce samotnými
zanedbatelní pak sami kladou rýmy
vesmíru, kráse a hlavně slečnám

chvění

13. ledna 2013 v 20:11 | krabička
první z dnešní série básniček

slavné to není
však bylo by hloupé
nevnímat to chvění
když obloha chroupe

nedospělí

31. prosince 2012 v 11:54 | krabička
ztratila pana Petra
křídla vyrovnaná
po čase provětrá
chápe Petra Pana

chodící

10. listopadu 2012 v 23:44 | krabička
prostá a zvláště pro svůj klid
prokládá věty chůzí
ví čeho tím chce docílit
láká tak svoje múzy

p.s.: nelekejte se změněné vizáže, pořád jsem to já

podzimní

3. října 2012 v 15:12 | krabička
podzimu šeď nic nedluží
je zpod hladiny vodní
jen slabě chladí na kůži
a tolik hřeje pod ní

splývající verš

15. srpna 2012 v 11:22 | krabička
vlasy deštěm rozpuštěné
pramen za pramínkem splývá
asi pro ty opuštěné
bouře na nich odpočívá

zdobení

20. července 2012 v 19:17 | krabička
vyzdobit oblohu
hvězdně a lehce
nikdo už nechce
no a já nemohu
 
 

Reklama