Březen 2012

hvězdokupa

29. března 2012 v 21:16 | krabička |  VýtvarNičím
Po vzoru dnešního večera pozorujíc hvězdy, které je třeba si domyslet.
(eroru v nohou si nevšímejte. perspektiva tamějšího vesmíru se kroutí spolu se zmoklými vlasy)

opět šmouhy

25. března 2012 v 17:28 | krabička |  VýtvarNičím
okolnosti dovolili pokračovat v začaté barevnosti i technice. nicméně bylo méně času. po každém nápadu jsem potřebovala vyzkoušet něco nového a staré nechala nedokončené. nicméně jakýs tvar to má

šmouhovitost od srdce

šmouhovitost mikinová

šmouhovitost bledosti s moderním účesem

šmouhovitost celková (z které mám ve výsledku nejlepší pocit)

šmouhy

24. března 2012 v 18:20 | krabička |  VýtvarNičím
ve šmouhách plovoucí a sama rozmazávající vše možné, jsem se dostala až k počítačově malovanému stylu. Až já si jednou najdu vlatní styl, bude to bájo. Zatím tedy tonoucí v polotónech pastelovějších.

první šmouhovitost šatovitá

druhá šmouhovitost vlasově obličejová

třetí šmouhovitost loketní (jamková)

a poslední šmohovitost vpíjející se

ospale, zvláštně

19. března 2012 v 19:48 | krabička |  Básním
Jak krásně se spalo
to prý jenom dříve
však, co bylo živé
žít nepřestalo

Jak krásně se snilo
a snívá se zase
mlčení jak zdá se
ten vztah upevnilo

opět modří

11. března 2012 v 16:46 | krabička |  VýtvarNičím
Smutnění nezmění můj vztah k papíruplnění naivními představami.

modře odění tvorové

3. března 2012 v 16:19 | krabička |  VýtvarNičím
Modře odění tvorové, tvoření fixem. Jsou dnešní. Každá dvojice tam má malý příběh, co při nich běží. Třeba ho jednou i napíšu. Přeji krásný víkend.

zmoklé a jiné těšení

2. března 2012 v 19:54 | krabička |  VýtvarNičím
Pozorný si všimne, že to není první zmoklý výtvor. Nepozornému to vadit nebude (snad).
Dost možná je to vybarvená natěšenost na letní deštíky. Možná taky ne.

Vskutku ledabyle nahozené odpoledne. V přání oranžovém a trochu skořicovém (netřeba vnímat mátovou barvu přehozené předzelené dečky).

Pak jeden načrtnutý, který se tak naskytl zcela náhodně a možná, že tak ani být nechce. Nicméně na mojí úchylku viklavostí krků (a klíčních kostí) se hodil tou dobou náramně. Snad mi to jednou promine.

Poslední je soukromé skromné sklojá. Ne přímo já, ale jedno z nich, to, co se pořád lepí k oknu. Udělala jsem mu naschvál a nakreslila/namalovala ho, jako by se do skla ve vší své píli vpilo.

v páře čaje

1. března 2012 v 17:58 | krabička |  Básním
čili milí čtenářové, ještě žiju. Potichu, pomalu, ale přece jenom.
čili milí čtenáři, neustále tvořím.

šálek horkého nápoje šíří
v okolí pokoje pohodlí
líně kroužící lžíce v něm víří
čajové lístky se dohodly

hustý obláček mátových par
činí tvé dychání cizím
obláček vlnovek, spirál a čar
čas od času ráda v něm zmizím