Leden 2012

terapie necvoka

31. ledna 2012 v 21:19 | krabička |  Básním
Totiž jedna o tom, že někdy stačí jen promluvit se správným člověkem. S věnování pro Stvoření.

Prodělání terapie otázkami:
odpověz a dýchej zhluboka
zjistíš, co tě trápí pod vráskami
tam, kde nebudeš za cvoka.

barvami hrající

28. ledna 2012 v 23:15 | krabička |  VýtvarNičím
Osoba z vesmíru hrajícího všemi barvami uchvácena barvou jednou. Kterou nevím, ale prý se hodí k vanilkové.
(pro poslech skladby Iridescent - Linkin Park)

matná ukolébavka

27. ledna 2012 v 20:25 | krabička |  VýtvarNičím
Smyšlené uspávání někoho, kdo přes veškerou nasbíranou únavu stejně nemůže usnout. K čemu taky, když by se mu nic nezdálo. Takový spaní neni pak žádnej odpočinek.
(tvořeno k poslechu Hammers and Strings [Lullaby] - Jack's Mannequin)

nedorozumění

23. ledna 2012 v 12:44 | krabička |  VýtvarNičím
Chyba v komunikaci je vždycky špatná věc. Když ji člověk konečně objeví má před sebou ještě strasti jejího řešení. Nemám ráda taková nedorozumění. Člověk pak zjistí, že spousta vyřčeného byla zbytečnost. A to je mrzuté.

život v dešti

17. ledna 2012 v 21:09 | krabička |  VýtvarNičím
Pastelky jsou stále pod mojí kůží. Obrazně. A stále ořezané mě nutí se projevovat. Obrazem.
(Slečna Zmoklá dokazovala panu Pobavenému, že déšť je něco krásného. On jí to věřil. Nemusela. Ale vysvětlujte to poblázněné Zmoklé.)
(nepatrně ovlivněné výtvarnění písničkou Life in Rain od kapely Remy Zero)

dým a pastelky

12. ledna 2012 v 21:28 | krabička |  VýtvarNičím
Chtěla si, potvora votrávená, přibarvit realitu nekvalitníma pastelkama a možná by se jí to i povedlo, nebýt neschopnosti převedení papírové formy do formy sem vložitelné. Zkusila jsem to fotoaparátem, při zářivkovém světle (a musím přiznat, že to nebyla nejšťastnější volba). To totiž dodalo plánované barvě cigaretovou pachuť. A to jsem nechtěla.

v bílém

10. ledna 2012 v 18:48 | krabička |  VýtvarNičím
V podivném zalíbení k bílým šatům. (Neplést si se svatebními!)
Když si divák domyslí květinové vzory na dívčiných šatech, tak mu budu vděčná, protože jsem si jistá, že jeho fantazie to zvládne lépe než moje roztřesené ruce.

lišení

2. ledna 2012 v 15:03 | krabička |  Myslím
Lišící se lidé tak činí z přesvědčení, že být lichým je nějaká výhoda. Asi. Proč jinak by to, blázni, dělali? Jejich lišení je sebepoškozující činnost. Činnost vylučující vyhlídky na pochopitelnou sudost - tedy možnou (nikoliv žádanou) dělitelnost a oddělitelnost. Ještě se nevyznám v rozdílu mezi vědomou a nevědomou lichostí a tudíž nemám tušení, jaký vztah panuje mezi mým lišením a mým vědomím. Co by na to asi vědomí řeklo, kdyby vědělo o mých plánech skoncování se vším tím lišením. Jak ho znám - moc toho nenamluví - neřeklo by nic a svoje pocity by schovávalo k sousednímu podvědomí. Předvídatelné vědomí.