Listopad 2011

vanilkové barvy

22. listopadu 2011 v 22:27 | krabička |  VýtvarNičím
S neustálým nutkáním něco vybarvovat se protloukám všedními dny a bez použití výtvarných technik se je snažím oživit. Zatím se mi to daří navzdory nepřízně počasí a časových nepohodlností. Válím se tak v pocitu sladké vanilky, která se v mělkých vlnách odráží od mých vzpomínek. A stále čekám až přijde něco čekáníhodného.


nestříhaný čas

20. listopadu 2011 v 13:25 | krabička |  VýtvarNičím
Někteří si zkrátka krácení času stejně jako krácení vlasů nedopřávají, byť má pak obojí lámanou a roztřepenou kvalitu. Naopak do ničeho nezasahují a v tichu čekání poslouchají stárnutí sama sebe.


matoucí gesto

19. listopadu 2011 v 20:45 | krabička |  Básním
za stěnou tichem omítnutou
sama se svým stihomamem
ač nechce zdát se světu krutou
odmítá jej a on je znaven

dvouletá krabice

15. listopadu 2011 v 22:55 | krabička |  Vyprávím
Tento článek slouží především jako srovnání si zdejší historie. Jde o nudné psaní a proto jeho roztažnost narozdíl od ostatních schovám pod perex. :))

Já a tahle krabice jsme spolu přesně dvakrát obletěli Slunce. Cestu jsme víceméně zaznamenávali a skrze všechno to, co nás potkalo a především skrze to, co nás vůbec nepotkalo, jsme se tak jak teď jsme dostali na práh třetího letu. Od původních literárních záměrů jsem rozumně a pozvolna ustoupila a teď čekám, až začnu rozumně vnímat i moje ostatní tvoření.

barevnější procházka

14. listopadu 2011 v 15:40 | krabička |  VýtvarNičím
Přepracování minulého.
Vážně mě totiž baví oživovat ty černobílé výtvory a hrát si s jejich osvětlením. A taky mě baví vzpomínka na červenovlasého muzikanta s Jediovským copánkem.

vykreslená procházka

13. listopadu 2011 v 19:09 | krabička |  VýtvarNičím
Zdá se být logické, když doma zavřená osoba ve společnosti pouze svých myšlenek sní o podzimní procházce ve společnosti myšlenek cizích. Tím spíš, když je doma zavřená se zásobou tužek a skicáků.

hráčka

11. listopadu 2011 v 19:13 | krabička |  VýtvarNičím
Totiž, je to hrozně hezkej pocit zahrát si třeba jedinej akord na nově napnuté struny a poslouchat ten zvuk kovu, dřeva a srdce.

hlídačova proměna

10. listopadu 2011 v 23:40 | krabička |  Vidím
Z toho, jenž tu strašil od 11. února 2011

Na něco, o čem si netroufám říct, že by to bylo lepší. Ale občas to chce prostě změnu.


!aktualizace ze dne 10. 11. 2012 :)

podzimní barvy a linky

9. listopadu 2011 v 17:14 | krabička |  VýtvarNičím

Člověku se vskutku pracuje mnohem lépe, když nemá svázané ruce. Ačkoliv ty moje ruce maj pak tendenci odletět...

Jedno pokračování série čekajících na zastávce

Jedna z mnoha podzimních nálad...

A jedna nedigitalizovaná skica

ty kreslený vlasy

8. listopadu 2011 v 17:54 | krabička
Po experimentech jsem se rozhodla vrátit k již zavedenému stylu. Nereálný a nerealistický, ale můj.


po boji

5. listopadu 2011 v 17:46 | krabička |  VýtvarNičím
Totiž po dlouho probíhající při, jsem se na chvilku probojovala k počítači s funkční verzí Photoshopu a zapojeným tabletem. Nutno zdůraznit, že šlo vážně jen o chvilku.

Kyle (pro ty, kdo neviděli film Win Win), mladý wrestler, pohodový a všehovšudy zvláštní kluk.

A pak postava s rozcuchem a leteckými myšlenkami, jak lze vydedukovat z hrdinsky přehozené šály...

kreslený projev

3. listopadu 2011 v 19:17 | krabička
Můj kreslený projev trpí nezanedbatelnou kroužkovitostí, kterou pochytal na stránkách nového bloku. Můj projev mluvený trpí nepřekonatelnou chrchlavou tichostí. A nakonec to nejlepší, můj projev psaný trpí jedině mojí hlavou a spíš než to se rozvíjí na novém starém psacím stroji, jehož cvakáním jsem zaplnila celé odpoledne. Kouzelné. Nuže, tady pár těch kroužkovitých čmáratostí:

ze zasnění se o tanci a vědoma si skutečnosti, jak těžké by bylo najít si druhého tanečníka.

ze zasnění se o tom tanečníkovi

v žitém snu o karamelovém čaji bez jakýchkoliv sladkostí