Květen 2011

vlasatý introvert

25. května 2011 v 17:25 | krabička
Jelikož se moje tvoření často střetne i s různými grafickými programy (a střetnout neznamená umě s nimi zacházet), vytvořím chtě nechtě kdejaké cosi, co vlastně ani nevím jak jsem vyrobila. Inspirována ilustracemi z krajů mých sešitů na nudné předměty, stvořila jsem tedy nedávno jednu věc, která by vpodstatě mohla fungovat jako logo, kdybych si s ním ještě pohrála. Avšak na pohrávání jsem si netroufala. Skončila jsem u věci, která by se nádherně hodila jako sešítek na texty k soundtracku k mému životu či jako přebal knihy, do které se často zavírám... (kdyby čtenář v objektu nerozeznal vlasatého introverta, tak vězte, žetam je...tedy, před chvilkou tam byl)



nedokonalé teskno

19. května 2011 v 22:49 | krabička |  Básním
Jednoduše se moje mělká povaha vejde svým sdělením vždy do dvou slok o nelibém verši a klopýtajících rytmech, ať je to zamýšleno nebo ne (a většinou tedy není). Pozoruhodné. Nevím proč to tak je. Zda mojí tendencí u ničeho nevydržet dlouho a tudíž po druhé sloce ustat v rýmovaném snažení. Či pouhou vrozenou stručností, se kterou provokuji nejen profesory, hodnotící mé stručné písemné práce, ale i všechny ostatní, kteří potřebují kolem všeho spoustu zbytečných ozdůbek a kliček a kytiček a bublinek a motýlků a vlnek a kudrlinek a vůbec!....

stesk po chvílích, co se nekonaly
po směrech, kudy nešla
je hloupý a nedokonalý
ač slza v něj se vešla

stesk po slovech, co neslyšela
po místech z jejích snů
je marný jako vráska z čela
i tak prý: "Teskně neusnu."

nepěkná věc

15. května 2011 v 17:22 | krabička |  Básním

jedna "Áčtyřková", růžofixá, pětiminutová, nepěkná věc.


Pry ty, kteří se nedočtou (a kterým se vůbec nedivím, neboť sama po sobě málokdy co přečtu) přikládám překlad do čitelna (né, že by to za to stálo :D)



na útěku z někuřáckých místností
napůl pryč a zbylým nabízíš svá záda
v dýmu spíš a nejspíš z dalších nectností
utkal sis plášť, pro kteý ona má tě ráda

utíkáš v botách, z nichž tě obě nohy tlačí
na nose brýle, které tvůj zrak značně křiví
díváš se málo, to jak člověk zřídka stačí
jak vidí tebe svět a proč se tolik diví

v bludnym kruhu

13. května 2011 v 11:54 | krabička |  Básním
nemáš komu mlčet svoje
jemně tkaný slovní spoje
nemáš komu značit tiše
jak jsi rád, že's k němu přišel

a teď, když příchod tajně čekáš
vítáš všechny skromně - studem
v studených polích šlapem kruhy
stajně, jak my jednou budem
bludný

posluchačův zjev

12. května 2011 v 9:42 | krabička |  VýtvarNičím
k předešle "básničce" ilustrace... spíchnutá narychlo a taky je to vidět, prostě sem měla hlavu ještě plnou tý atmosféry čítače nádechů.


výpověď netaktního posluchače

11. května 2011 v 13:16 | krabička |  Básním
Je neslýchané poslouchat dech
toho, jež svůj sluch slepě pne jinam
jako lék na všechen spěch
jako obvaz k vlastním vinám

Stejně tak je netaktní
ty nádechy počítat, a hledat
v nich takt a do jeho rytmu selhání
vlastního srdce synchronizovat

rytířskost cenící bytosti

8. května 2011 v 19:34 | krabička
Kdysi dávno, za předchůdce dnešní krabičky, jsem psala cosi. Prezentovala jsem to jako povídku, ačkoliv to byla jen spousta stránek popsaných popisy - nesmyslně složitými a zbytečnými. Nicméně, mezi opěvováním barev záclon a vůně terpentýnu, jsem i v tehdejší psací kondici, zvládla vtěsnat nějakou tu postavu a minimální děj. Nebojte, nemám v plánu v povídkování pokračovat, neboť už dávno vím, že v tom nejsem vůbec dobrá. Avšak, poslední dobou se mi v hlavě nabalují výsmysly právě zmíněných postav a různých nových situacích. V kombinaci těch v hlavě šrotujících věcí a všeobecné sympatii ke komixům a vůbec komix-připomínajícím věcím, jsem si začala ty myšlenky obrázek po obrázku ilustrovat.

Prvně, je tu kytarista, cynik a rytířskost-cenící bytost. Říkala jsem jí Devnet a v těch půvpdních povídkách malovala obrazy, ale jak čas změnil mě, změnila se i ona a tak teď děsí každého koho potká hlasitou mluvou o chrabrostech. Navlečená v šklíbovitě barevné mikině, která má neprakticky dlouhé rukávy a učesaná nesymetrickým účesem, a na zádech většinou furtál s kytarou(kterým nechtěně často ohrožuje spolucestující v metru).



nesrozumitelno je nefér

1. května 2011 v 16:30 | krabička |  Vidím
Je nepatřičné připadat si navíc v divadle, když jsi jediným divákem. Je nepochopitelné cítit vinu za vlastní špatnou náladu. A je nečestné vyčítat špatnoty sama sobě, když v tom čtení není jiný objektivní posluchač.

Cítit se nepatřičně, nepochopitelně a nečestně je můj koníček. Neopomenutelný a nepřehlédnutelný. Nicméně patřící ke mě. Mám tu nepatřičnost ve vlasech, které mají na můj vkus přílišnou (a špatně udržovatelnou) délku. Nepochopení mezi řasama, které s každým mrknutím šířím do výšky očí všem kolem. Necítit se ve své kůži, když zrovna sedí na pohodném místě a pije milovanou hruškovou vodu, je odpovídající mýmu bláznění. Pojďme mě někam zahrabat! :))

(Je nefér mást čtenáře toliko nesrozumitelnými nicneříkajícími souvětími jen pro odlehčení vlastního svědomí)