...papírem

28. března 2011 v 11:04 | krabička |  Být tak...
Prve jsem si říkala, že bych byla obálkou. Tou "áčtyřkovou" ameriky hnědou, do které se dávají obrázky od synů a dcerek. Takovou tou, co něco chrání a narozdíl od ostatních obálek, tahle zůstává doma. Jenže jsem tvor myslící v kličkách a měnící své názory snad častěji než by se patřilo, a to i názory na vlastní nerozhodnost. Skončila jsem u zmuchlaného papíru. Víte, ten, jak se jím vyplňují vzdušná místa v krabičce na keramiku, aby se cestou někam nepomlátila(hle, zůstala jsem alespoň trochu poštovně napojená na první nápad). Ten papír, který může být čímkoliv, ale nenajde se nikdo, kdo by to studoval. Můžou to být noviny hustě popsané reklamou a inzercí. Stejně tak to můžou být neuspokojivé skicy odesílatele, který poslal svůj balíček pro doručení a neomlácení asi-hrníčku. Nikoli zmuchlaného papíru. Takový papír, hypoteticky být jím já, by byl sokojen, že ho vůbec kdo zmuchlal a stejně tak jako ostatní by nehleděl na vlastní potisk. Šěstím bez sebe by radostně šustil při každém dotyku člověka, který ho vyhazuje do koše, aby se podíval na svůj dárek. Šťastný papír...Jde to se mnou z kopce. Nu nic. Všichni papírové jsou rádi, když je někdo vytáhne z nudných a pomalu žloutnoucích komínků. Tak bych byla i já. Být tak papírem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama