Únor 2011

kytarista a mrzout

27. února 2011 v 14:27 | krabička |  VýtvarNičím
Nepřispívám, ale stále výtvarničím. A to i přes fakt, že mám času mnimálně a z kopce to de i se šuplíkem nápadů. Já a můj tablet se nevzdáváme! :))

Když přejdu překopadý vzhled krabičky, shromáždila jsem (pokud se to pro číslo 2 dá použít) dvě použitelná ... cosi.

První, je něco jako velmi volné pokračování na sochařovu múzu. Tentokrát ta zrádná bytost našeptává hudebníkovi...


Druhá je rychlokresba na téma mojí tehdejší nálady... Měla jsem se to ale mizerně.


Nu, jinak si užijte zbytek víkendování a mějte se krásně :))

ať žijí bublifuky

14. února 2011 v 14:13 | krabička |  animuju
Jsem si vědoma, že první počin byl lepší, ale slibuju, že na dalším už si dám záležet. Tohle je hlavně malý dárek pro jednoho milovníka bublifuků :))


stehy plic

14. února 2011 v 9:45 | krabička |  Básním
Chvíli jsem rozvažovala, zda tahle předspánková věc patři do oddělení být tak..., ale přece jenom, je to víc  verš než kdyby-úvaha...

Kdybych byla stehem šicím
dávala vych žití plicím
které si mnou kdosi zašil
když své srdce jednou splašil
nechal si vyrazit dech

Být tak barvou

12. února 2011 v 14:27 | krabička |  Být tak...
Byla bych schnoucí vrstva odstínu šedozelené na odložené dřevěné paletě. Byla bych ta barva, která je na konečném plátně zastoupená jedním malým tahem tenkého štětce, nedbaje na čas, který byl stráven namícháním mě a pojením se správným médiem. Byla bych tah v barvě oka, když na něj svítí slunce a pozorující přemůže nutkání jej zavřít. Byla bych ta barva, co je v každém druhém oku, ale pro lidskou zbrklost a nenápaditost, mě nikdo nevidí. Ačkoliv tam jsem a vlastně jen čekám, až se na zlomek mne podívá.
   Rozuměla bych si s černotou zorniček, a navzájem bychom se činili výraznější. Jeden tah štětcem, výraznost vlasu a zdobíc svou malicherností okno do duše.