Duševní dvojče

21. července 2010 v 21:34 | krabička |  Vyprávím
S tím mým jsem se poprvé setkala, když mi jsem byla prcek, navštěvující mateřskou školku. Bylo to v samoobsluze a naše maminky na sebe volali přes půl krámku, zatímco my dvě na sebe nesměle čučely přes ochucený minerálky....

Vyrostly z nás velký holky a když se sejdem, vždycky si máme co říct. Vždycky si připadám tak nějak šťastně a součástí něčeho mooc fajnovýho. Vždycky se zasmějem, postěžujem si, podrbem vesnický burany z okolí... Jak je to fajn mýt takový duševní dvojče. Stačí vidět jej jednou do měsíce a mám radosti a optimismu na rozdávání (jenže já sem krkoun a tak si ho nechám pro svoje samolibý obchody s budoucností).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karoll Karoll | Web | 21. července 2010 v 22:00 | Reagovat

tak to máš dobrou kamarádku ;-) takovou už nejspíš nikdy mít nebudeš...někdo ji taky nebude mít nikdy, takže si važ svého štěstí ;-)

2 Krabička Krabička | 21. července 2010 v 22:03 | Reagovat

[1]: vážim strašně moc :)) hlavně proto, že sem to pevnost toho přátelství objevila celkem nedávno :))

3 leni leni | Web | 22. července 2010 v 10:14 | Reagovat

Takový duševní dvojče je jako poklad... Je moc fajn, že někoho takovýho máš!

4 Charlie Charlie | Web | 22. července 2010 v 20:25 | Reagovat

Ja som spoznala takého chlapca asi pred dvoma mesiacmi. No teda, spoznala je veľmi relatívne, proste som odpočúvala čo hovorí a postupne zisťovala, že je rovnaký, a doteraz som z toho paf.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama