Červenec 2010

Moje babička

25. července 2010 v 15:04 | krabička |  VýtvarNičím
Babička :) Vždycky má v mrazáku zmrzlinu a poličce nějký dobrý sušenky.

Ležela na lehátku na zahrádce a drbali s mamkou všechny sousedy a mě to nebavilo poslouchat, protože ty sousedy stejně neznám :D
babi

Duševní dvojče

21. července 2010 v 21:34 | krabička |  Vyprávím
S tím mým jsem se poprvé setkala, když mi jsem byla prcek, navštěvující mateřskou školku. Bylo to v samoobsluze a naše maminky na sebe volali přes půl krámku, zatímco my dvě na sebe nesměle čučely přes ochucený minerálky....

Vyrostly z nás velký holky a když se sejdem, vždycky si máme co říct. Vždycky si připadám tak nějak šťastně a součástí něčeho mooc fajnovýho. Vždycky se zasmějem, postěžujem si, podrbem vesnický burany z okolí... Jak je to fajn mýt takový duševní dvojče. Stačí vidět jej jednou do měsíce a mám radosti a optimismu na rozdávání (jenže já sem krkoun a tak si ho nechám pro svoje samolibý obchody s budoucností).

Tenhle se mi zdál

20. července 2010 v 19:43 | krabička |  VýtvarNičím
Tak tenhle kluk se mi v noci na dnešek vsnil do snu. Míjeli jsme se několikrát po sobě v nákupnim centru na Smíchově a usmívali se na sebe. Po několikátym střetu vedle nějakého obchodu s oblečením, jsem se otočila. A on se otočil taky. Vrátil se a řekl mi: "Budem se dál míjet, nebo tě už můžu někam pozvat?" Tak jsem řekla, že jo, a on mě vytáh do parku, kterej byl listopadově oranžovej a na jeho konci byla stěna s označením stanice Metra (netuším, kde se tam vzala). A pak začal soused hlasitě česat  meruňku, tak jsme se rozloučili. Mívám šílený sny a začínám uvažovat o rubrice snář, protože by to byly dokonale šílený romány... :)) (dodatek z 22.8. - založen šíleník )
...
(omlouvám se za kvalitu, skenr u nás nevedem:)))

Smutná hra ve veselých kulisách

19. července 2010 v 21:34 | krabička |  fotím
Snad o to je ta hra smutnější. 

Dneska jako po kolikáté jsem byla s mojí mamkou a foťákem okouknout okolíí Berounky. V všech hlavách pro mě ticho a v té mé bouřka stesku a lítosti, které ani netuším, odkud se berou... Možná proto jenom jedna ilustrace tý veselý krásy, ostatní se mi v záchvatu bezdůvodného smutku nepovedly.
kulisa

padající hvězda

14. července 2010 v 11:00 | krabička |  Vyprávím
Včera večer, když jsem byla obětí svého vzteku, jsem při pohledu na zahrádku zvedla na chvilku hlavu a co tam nebylo? Hvězdy! Je to tak krásnej pocit, vidět je, jak tam touhle dobou asi nejsou, cítit tu malost a přitom velikost. Sedla jsem si tedy do okna a nedbaje na krvežíznivá množství komárů tam seděla ještě asi pět minut.
Skoro bych zapomněla, jak moc krásnej pocit mě při těch pohledech pohlcuje. Já vím, že je to zvláštní, ale cítila sem se tak povědomě, cítila sem se bezpečně. Blázen, já vím...
A pak, když už jsem se smířila, že zítra tam ta krása bude taky, už ne uplně stejná, ale bude, zahlédla sem pohyb. Neidentifikovatelný...by byl, kdybych na něj chvíli nezírala, jako spadlá právě odtamtud. Nebylo to letadlo, vrtulník, ani tak něco. Poprví v životě jsem viděla padat hvězdu! Tedy, padat... Je to k smíchu, uvědomuju si to, ale ona nepadala jako takový to rychlí vžzum, svítící čára, co je za sekundu pryč. Nesmějte se, ono to tak nějak pomalinku plachtilo směrem dolů. Svítilo to stejně jako ostatní hvězdy, sem přesvědčená, že to nebyla nějaká družice. Padalo to jako by to byla kapka vody, stékající pomalu po poklopu nebe.

Padala hvězda. Pro mě to byla padající hvězda, a já si taky něco přála. A cítila sem se...víte, jako by si na vás někdo podlouhý době vzpomněl a řekl vám: Já jsem tu, neboj.

Jsem blázen, du na vzduch :))
mějte se krásně a ať se Máte s padajícíma hvězdama i bez nich :))

Hrdý vlastník

12. července 2010 v 12:58 | krabička |  fotím
Už po dobu pár dní se můžu nazývat hrdým vlastníkem fotoaparátu. Mám z toho já i moje rodina radost, protože touto chvílí končí všechno otravování, ať mi ho konečně koupí a má z toho má rodina a okolí velkou strast, že právě jejich obličeje rádá vídávám v hledáčku. Bohužel jejich ruce kryjící tvář jsou hbytější než můj netrénovaný ukazováček na tlačítku spouště, proto mnoho pokusů o zachycení nějakého krásného momentu končí šmouhodním snímkem na kterém přo dlouhém pozorování rozeznáte obrys dlaně či ruky v neslučném gestu.

A když všichni mí kéžby-modelové zklamali, vrhla jsem se s radostí k řece a do polí, kde květiny neutíkají a nenadávají mi...
kvítí
kvítí

chci snít!

6. července 2010 v 22:58 | krabička |  Básním
Chci žít a dýchat
chci snít a slýchat
svý jméno s citů dávkou
už ne jak křik, s nadávkou
Chci dělat svoje umění
být svojí, jak se neměním
stálá být svému cíli
a věrná, pnouc svý síly
kamsi k těm svým snům

Pod maskou

4. července 2010 v 21:20 | krabička |  Básním
Tak to dopadá, když se snažím svým kytarovým melodiím dávat slova... :))

Jsem zvenčí blázen
S tolik větším ruchem v srci
Bez něj nepoletím dál
Bez něj nevystupám blíž

Být cizí, házet
Hlučná slova mezi herci
Že sý role by se bál
S maskou očím na obtíž

Sheldon Cooper

3. července 2010 v 19:41 | krabička |  VýtvarNičím
Co dodat?:)) snad jen: Smart is the new sexy. :D
shelly :))

platonický lásky

2. července 2010 v 15:44 | krabička |  VýtvarNičím
Být fanouškem věcí, které buď milujete nebo nesnášíte, je rozporuplný. :)) Pro mě však vyvolává ta láska chuť kreslit.

Tak tady jsou, jeden upír z Upířích deníků a druhý upír z Twilight ságy...
platonický lásky

v zrcadle

1. července 2010 v 22:33 | krabička |  Vidím
snivý dny střídaj zadumaný bolehlavy pokaždý, když má optimistická podoba začínajíc si snít o svých nereálnech mine zrcadlo, který povídá, že "na takový kraviny se nejdřív podívej sem". A já se koukám, kroutim hlavou do různých úhlů, jako kdybych ráno kontrolovala, zda můžu vyjít s minimem strachu na vlakový nádraží. A co z toho mám, kromě bolení krku, a zklamání v doteď rozesněných očí - realitu jako na dlani. Jen jí v nadšenym potlesku rozmetat na cáry a ukončit končení všeho snění.

Kéžby to šlo. A pak se nechat unášet jednim proudem kresebných nálad, které se ve vlně pne a vyhazuje mě do víru hudebních múz... Hrozně mě baví se nechat takhle unášet ším tím, co se zdráhám pojmenovat pro šíři a hloubku, jež by mohla pojmenováním ztratit...