v jistém stavu pravdomluvnosti

2. května 2010 v 15:35 | krabička |  Vidím
a pod vlivem jakýchsi látek, ale hlavně opilá přítomností svých přátel jsem zjistila účinky takové kombinace způsobem, který byl zajištěn mým hodným stínem. V takovém stavu - radostněm a upřímném - mám tendenci všem říkat, jak jsou hodní. A nedala jsem si pokoj, opakovala to tolikrát, že je to možná štvalo, ale nic mi nebylo řečeno. Mám v duchu přání, že některé z těch vyřknutých citů silou těsnáno do každé tichě chvilky dopadlo do těch správných pamětí.

A mezi kopiemi té jedné věty: "ty seš tak hodnej/á a dobrej/á člověk." jsem se chvílema i ztrácela a se mnou i předěl mezi svátkem velkých ohňů a bizarních koštat a prvním májem, který já osobně po doslechu číhosi dezinfikovaného ohlasu nějaké hodiny po půlnoci uvítala v přátelskym obětí. A že ty přátele jsou lepší než jakákoliv jiná láska opakuju všem (i když si sama nejsem jista, protože jinou než přátelksou lásku jsem nepoznala) častěji, než jakoukolic jinou hluboce mělkou myšlenku.

s přáním stejně krásné minulosti a vysněné budouctnosti Krabička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama