srážka

29. května 2010 v 11:05 | krabička |  Myslím
Bourám, jako plastový autíčko v rukách dítěte. Svět křížim krážim třeba i hlavu dolů a vlastník mých osudů má nekonečnu fantazii. Občas mám pocit, že mě hodil do krabice s statními autíčky a že na mě zapomene. A Já si v tu chvíli řikám, že to neni tak špatný, jen si tak potichu stárnou s ostatními autíčky a plyšáky a co já vím, s čím ještě. A když už se začínám přes svou nedbale odlitou karosérii smiřovat se svým fajnovým místem - zapomenutá na vrchu dalšího harampádí, kdosi "nadněco" čapne celou tu přepravku, kterou jsem si sobě nazývala domovem a hle náhle na můj poškrábaně červený povrch dopadají v neúnavné nekonečnosti částečky prachu, pod jejíž tíhou zapomínám. Jsem na půdě světa spolu s tím, s čím jsem sousedila a co sousedilo se mnou. Rukama vlastníka mých osudů v přítomnosti svých múz prošla další spousta hraček, jímž vtiskl do plyše, plastových ploch či korálkvých lesků další jizvy vzpomínek, s kterými později budou žít v další přepravce. A pak si přestane hrát. Bude nás dost, abychom hromadně mlčenlivě debatvali o Něm a tvářili se šťastně i smutně, to podle továrních měřítek, které nám už nikdo nedpáře. Říkáme si, že se vrátí a někteří hlasitě přemýšlí o možnosti, že ani neexistuje, to pro tu dobu, jakou ho neviděli. Zapomněli. A já si přesto vzpomínám a vím, že možná, jednou, a zcela nečekaně se dostanem do jeho rukou jež bude třímat hadřík na prach a pod kůží bude mít teple tepající krev poháněnu dětským srdcem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jannie jannie | 29. května 2010 v 13:51 | Reagovat

když moje oči přejíždí tyto věty a přede mnou rýsuje má představivost příběh, který cizí duše stvořila k poznání, začínám si uvědomovat, že můj příběh není zase až tak originální, ale více méně totožný s těmi ostatními příběhy, které někteří lidé prožívají tak jako já. Samozřejmě že každý osud je odlišný. Ale odlišným ho dělají ty nejmenší odlišnosti. Dovádí mě to k myšlence, zda-li ten, co si s námi pohrává, má tuto podobnost v úmyslu nebo má pouze nerozvitou představivost. nikdy jsem to, co ve mně válčí, nedokázala tak dobře posat, jako ty. a za to ti děkuju, protože až ted jsem si uvědomila, jakým způsobem vlastně žiju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama