špatně a stejně správňácky

17. května 2010 v 17:51 | krabička |  Vidím
Dlouho nevypsaná ruka, co svírá neviditelný motýlky, co si nachytala v hrudi, když se tam hemžili a lochtali v okamžicích, kdy se to nehodilo, dostala nutkání zas se ozvat. Ve spolupráci s hlavou a zbytkem uhle plodí při hodináh figury karikatury sedícího a znuděného (přesto se culícího) modelu a přes všechny viditelné i očím skryté chyby pak z toho mívá poťouchlou radost a pocit sebečehosi...

Jak moc těžkým se může stát být po boku někoho, kdo chvíli co chvíli rozechvívá vaše srdce. Naví pak, když je ten dotyčný přítel, a co víc, když si ani já nejsem moc jistá, zda cítím to, co cítím. Je to zvláštní propojení zoufalství a štěstí, když přitom ten motýlkovskej rej uvnitř mě se vnucuje na vědomou frekvenci mých uvažovacích vln a tváří se jako něco důležitého. Zadupávám to pryč z aktivní části mý hlavy se zatnutými pěstmi a slovy neznalých nadávek. Přitom v duši s pocitem smutku, že kdyby se myšlenka rozhodla něco provést, co by se odrazilo ve vnějším okolí, rozbilo by se spolu s mou schopností sebeovládání a jeden velmi cenný stav spřízenosti dvou bytostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tlapka tlapka | Web | 18. května 2010 v 19:09 | Reagovat

páni.. naprosto mě uchvátil tvůj styl psaní.. :))

2 Krabička Krabička | Web | 18. května 2010 v 21:00 | Reagovat

juu, děkuju mockokráte :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama