až teď

18. dubna 2010 v 21:21 | krabička |  Vidím
Až teď na kraji číhosi vzpomnění se tváříme jako krásná vzpomínka. Tenkrát jsme se ve skutečnosti šklebili a naše oči pláli žárlivostí, nepřímostí a pohledem daleko za objektiv, kam jsme se uchylovali v skrytu před tenkrát současnou skutečností.
Neupřímnost.
A jak moc jsme se změnili. A jak moc stejní i přes nové účesy, více protáhlé tváře a ty nepatrně se rýsující vrásky na čele (u těch ztrápených) a vějířovitě se linoucích kolem očí (u těch, kteří nejsou líní najít si smysl pro radost).
A že už se nescházíme všichni, přebíjí prostá radost, že se vůbec sejdeme.
Základní škola. A kdo nám dal víc? Kde bychom pochytili základní filtry pohledu na svět, který je teď naší základní složkou. Na co bychom s takovou blahou radostí vzpomínali při procházce starými místy.
Chybí mi, ale nechci to vrátit. Líbí se mi tenhle zpětný pohled, který všemu dává mnohem šťastnější náhled, než který by si ve správném měřítku asi zasloužil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sokol Sokol | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 5:11 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama