Tik, škub, tik, tak...

14. března 2010 v 16:47 | krabička |  Vidím
Prostě tiky, míváte je?

Já sem se s pravým významem toho slova a nervový věci seznámila až po nástupu do prváku. Od svítání do stmívání pobíhat po chodbách v časovém limitu pěti minut na svačinu, přemístění do učebny a mimořádně i stihnout prohodit nějakou tu chytrou větu s jiným probíhajícím studentem; po příchodu domů se stajně zabývat školními záležitostmi a pak doháněním ztraceného spánku se mi nějak vtiskává v těch malých a občasných škubech v místě pod pravým okem. Zatímco moje levý obočí se stáčí k nebi v šílensky tázavym úšklebku. Není pak divu, že se na mě lidi neradi dívaj. Když já bych se vymlouvala, že za to všechno může škola. Kterou ovšem i přes ten všechen časožroutskej vliv stejně hrozně miluju. Ty zdi, ta okna, ty hlavní dveře, ty skříňky... A taky svojí lavici, na jejíž sousedíví stěnu hlavy jiných ročníků vylili svoje veršované myšlenky v obsah sprostých básniček.

Toho času je tak moc málo... Jako by to bylo něco tekutého.

tik

Něco, co nesmíte zachycovat do nádob.

tak

Něco, co vám při pokusu zachytit to do dlaní proteče mezi prsty s pouhým pocitem chladu, který stejně po chvilce uschne.

tik

Vymele to jizvité trhliny do skal.

škub

Přes svou prudkost a nezastavitelnost dává život květinám a zvířatům.

tik

A já se tomu zase v tom zvym úšklebku směju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama