Únor 2010

Cítíte to?

28. února 2010 v 12:47 | krabička |  Vidím
To jaro! Ten pocit tepla a světla uvnitř, kdykoliv se podíváte z okna na poslední kousky nešikovně se roztávajícího posledního sněhu. Na občasnou oslnivost slunce. UUUuuu!!! Mám takovou radost a povědomost z toho všeho. I když pršelo, bylo to hřejivý. Sledovat závody v sjezdu kapek po okně autobusu a vidět v nich odrážet světla měst a semaforů. Vzpomínat na letní bouřky... chmm...


Zpráva odsud

21. února 2010 v 20:07 | krabička |  Vidím
Tak zaprvé. Ledy tají!

sbásněná k zbláznění

15. února 2010 v 21:32 | krabička |  Básním
Let s vlastními stíny
Závody o přízeň
Chci smazat ty vidiny
Uhasit trpnou žízeň

Žízeň a lačnost po svobodě
Z pout se trhat každým dechem
Žádnou vadou, žádným spěchem
Nezničíš, čím jsem byla v tobě

Valentýn?

14. února 2010 v 22:07 | krabička |  Myslím
Vlastně ani neumím existovat na Valentýna jinak než sama. Navíc ne úplně sama, když mám u sebe svoje kamarády, kvůli kterým se nemusím malovat, oblíkat podle módy nebo nepřirozeně se smát každému hloupému vtipu. Je to skvělá věc mít kamarády...

Dobří přátelé vznikají společnou historií.


kolísám

10. února 2010 v 21:09 | krabička |  Myslím
A můj tep jak splašený, tluče si svou nerytmickou famfáru vítající každý nádech vzduchu, který se před pár okamžiky dotkl Jeho obličeje...

Platonicky. A jak jinak, když jde o mě. Hudebník, a jak jinak. Bláznivě. Jak jinak...

Kterak jedna existence znovunalézá smysly

7. února 2010 v 21:17 | krabička |  Vyprávím
...myšleno smysly bytí. Tedy alespoň ty z mých nízkoplachtících sfér, z kterých se ne a ne vyklubat správná perspektiva...

Po dlouhé době. Opravdu dlouhé době, jsem si normálně nenormálně popovídala, ale i krásně soumlčela s jednou ze dvou, které mě okamžiky chápou. Byl to krásnej pocit navrácení do původních a však nadobro ztracených kolejí. Teď, v době školy, domácích prací, přípravy na reparáty a další zábavné aktivity to bylo vážně vážně vážně osvěžujíví. Doufám, že si to co nejdříve zopakujem. :)
Pastelko moje žlutá **