Vždyť je to krása...

30. ledna 2010 v 22:06 | krabička |  Myslím
Zmožena zdviháním víček, obtěžkaných sněhem a mámící únavou, se dopotácela domů, kde nechala na topení všechno promoklé oblečení. Nyní sedící v teplíčku s šálkem vanikového nápoje, hřející se dekou a vzpomínkami na dnešní odpoledne, nechává proudit skrze nepravidelné cvakání kláves do notebooku svou poeticky a optimisticky laděnou náladu.

Tedy, dnes třicátého a tudíž posledního ledna, se s ledem potýkalo jistě mnohem víc lidí, než těch pět, s kterými sem si zimní radovánky užívala já. Doufám však, že nejen já vidím skrz tu zledovatělou mlhu první sluneční paprsky a po jeho západu půvab a hypnotickou záři měsíce, který - mám dojem - je právě v úplňku.Jsem si vědoma té rmoutivé skutečnosti, že většině lidí, už jdou ta množství sněho na nervy, ale tak přeci jenom Je to jen pár dní v roce. Jak já budu ráda vzpomínat, až se moje osoba bude muset smiřovat s nepřirozeně vysokými teplotami srponových dnů. Ta zima má přeci své kouzlo. Čaje, sněhové boje, padání - mávání - vstávání - a následné kochání se vzniklým andělíčkem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama