Silvestr

2. ledna 2010 v 13:57 | krabička
Krabičky rády nový rok. Neboť se tím pro ně - zvláště pro ty průhledné - otvírají nové dveře s nepopsanou historií. Začínáme od znova a plni optimismu se vrhámě vstříc ledovým lednovým dnům. Tahle průhledná krabička už list popsala. Tímto:

Hořela jí tvář. Viděla sem jak to pálí, ale ona se stejně usmívala. Vypadala spokojeně a v očích nebyl vidět ani záblesk bolesti, všechnu ji pohltilo cosi, co sem nedokázala rozpoznat.


Vzduchem proudil ledový vzduch, který z našich tváři pomalu snímal zbytky alkoholu. Všichni jsme byli ve svém světě, jako to bývá vždy, ale tentokrát ten náš každý nebyl ohraničen vysokými zdmi, ani plotem s ostnatým drátem na vrchu, nebyl ohraničen jiným, naše vnitřní světy se propojovali a proto jsme spolu tak dobře komunikovali.
V noci ze včerejšího na dnešní den se mi zdál sen. Byl Teskný a křičící. S varovnou maskou. Byla tam tvář a ta hořela, smála se a hořela. Vyděsilo mě to. Svých snů se bojím. Měla sem pocit, že ta osoba si ublížila nevhodným používáním silvestrovské pyrotechniky. Bála sem se, že by se to mohlo opravdu, jako i dřív splnit.
Teď jsme postávali u jakéhosi zábradlí a povídali si spolu. Nebyla sem dost opilá na to, abych mohla svůj sen zapomenout, tak jsem jen stála a pozorovala, jak se smějí mí přátelé. Už se stahovalo k půlnoci a my se shromažďovali tam, kam se scházel ostatně zbytek našeho města na nejbližší místo shlédnutí půlnočního ohňostroje - na lávku a jejímu okolí. Tu noc byla mlha a já se bála, protože věřim svým snům, protože jejich myšlenky se už tolikrát protkali se skutečností a mě svázali uprostřed, že bylo téměř nemožné tu hrozbu ignorovat. Stála sem mezi svými přáteli pod lávkou a každým pohledem jsem je kontrolovala, jestli jsou v pořádku. Stále se smáli. Jejich smích mě uklidňoval. Ohňostroj začal a já spíš než krásu obrazců jím nakreslených na obloze sledovala padající kusy popela a jejich místo dopadu. Byla sem připravená vzít svou láhev coca-coly a polít jím vše, co by jen zajiskřilo v blízkosti našeho hloučku, civícího do mlžného světla vybuchujících světel. Náhle se něco dotklo mé tváře a já v náhlém šoku nebyla ani schopna se po tom ohnat. Naštěstí. Byla to novoroční pusa mého kamaráda.

Hořela mi tvář.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama