Divadelní myšlenka...

16. listopadu 2009 v 20:12 | Krabička |  Myslím
Představa, že život je divadlo, a my sme jenom herci, ve mně vzbuzuje myšlenku, že tu nejsou žádní diváci. Ačkoliv jsem vždy chtěla být mimo malířky a novinářky taky herečka, zastávám názoru, že sem prostě jenom divák. Takovej je úděl mýho života, prostě sledovat, co se kolem mě děje, hodnotit to, ale nikomu to neříct, možná jenom, kdyby se mě někdo zeptal, ale v týhle době se nikdo nezeptá. Každýho zajímá, jak tam na tom jevišti vypadal, jestli mu to slušelo…všímá si jen sebe. Ale diváků ubývá, všichni se cpou na scénu, aniž by vykazovali jakékoliv známky talentu, a zapomínají, že brzy nebudou mít pro koho hrát…tedy, že nebude nikdo, kdo by za jejich představení platil. Co se stane představením, na které nikdo nechodí? Asi ho zavřou. Zkrachuje. A herci? Dostanu padáka a budou muset chodit na jiná představení, odkoukávat techniku a nechat se inspirovat, aby měli zase čím oslnit. Je to začarovanej kruh. Pitomej kruh, z kterýho vybočuju. Sem stálej divák, kterej je každouchvíli u jiného jeviště. Toulám se po divadle jménem Život, a občas někomu odpovím na otázky typu:"Jak sem vypadal?" Většinou tak, jak chtějí slyšet, to jest kladně. A i kdyby to nebyla pravda, pomůže jim to. Udělá jim to radost, a oni si budou cupitat dál na těch "prknech slávy" dokud jejich show zase nezavřou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama